Roztomilá holčička v reklamě na pudr

Už jako miminko se objevila Zorka na kolorované fotografii na krabičce se zasýpacím pudrem. Osud Zorky (a vlastně i Lídy) ovlivnila matka, která toužila stát se operní umělkyní, ale nepovedlo se jí to. Své sny a touhy tak přenášela na své dcery. Lehké to s ní ale nebylo. Matka se často hádala s otcem a mnohdy se cítila ukřivděná, což dávala patřičně najevo. Místo chvály směřovaly k dcerám jen výtky a vedle toho se pokusila několikrát o sebevraždu.

To všechno si Zorka poctivě zapisovala do svého deníku, který si vedla velmi podrobně a kterému se svěřovala se vším. Mnohokrát do něj napsala, že neví, jak se má matce zavděčit, že ona proti ní pořád něco má.

Ikony První republiky: Smutné příběhy Mandlové, Baarové a dalších

Ve stínu své starší sestry

Když bylo Zorce dvanáct, protlačila ji Lída Baarová do filmu Madla z cihelny, kde si zahrála v roli sestry Lídiny postavy. A toho se už Zorka nikdy nezbavila – jak říkali ti, kteří kumštu rozuměli, byla mnohem lepší herečka než Lída, ale její slávy nedosáhla a až do konce stála v jejím stínu. Přesto se objevila v několika filmech, kde mohla ukázat nejen to, co umí, ale taky svůj půvab.

V osmnácti hrála ve filmu Ohnivé léto, který osudově předurčil její budoucnost. Hrála zde dospívající dívku, která se zamiluje do studenta (Svatopluk Beneš), ale když ho uvidí v objetí s jinou, rozhodne se pro sebevraždu. Jako by věděla, jaká smrt i ji jednou čeká! Beneš později ve svých vzpomínkách říká, že Zorka byla ochotná obětovat cokoli – i samu sebe. „Byla šíleně nešťastná,“ dosvědčil Beneš, kterému se Zorka svěřovala.

Zita Kabátová: Muži ji obdivovali, měla avantýry a nestyděla se o nich mluvit!

Anorexie, samota a zoufalství

Zorka to neměla jednoduché. I když se jí sestra Lída snažila v branži pomoci, neodpustila si kritiku. Stačilo, aby Zorce řekla, že je moc tlustá, a ta si vzala tuhle větu tak moc k srdci, že přestala jíst, začala trpět anorexií a jedla jen jednu okurku denně. Bylo jí teprve devatenáct, když měla za sebou filmy Pacientka doktora Hegla, Minulost Jany Kosinové, ale zdraví měla totálně podlomené.

Otékala, trpěla bolestmi hlavy, neustále držela nějaké diety. I to ostatně ventilovala do deníku a také to psala mužům, které milovala. Třeba Františku Kožíkovi, do kterého se zamilovala v roce 1940 na Zlínském festivalu. Psala mu bouřlivá vyznání a Kožík byl zpočátku okouzlen. Ale byl také ženatý a v roce 1941 se mu v manželství narodila dcera. Se Zorkou se tedy proto rozešel.

Miluje, ale nevybírá si ty správné muže

Zorka uměla vzplanout, ovšem její výběr nebyl nejsprávnější. Po Kožíkovi se zakoukala do herce Karla Högera, kterému mimo jiné psala, jak moc se jí po něm stýská. Své pocity sdělovala i nadále deníku a byla v něm velmi otevřená.

Byla velmi inteligentní a vzdělaná, ale bohužel přecitlivělá, kvůli čemuž její vztahy a lásky končily velkým zklamáním. Zamilovala se i do kritika Antonína Brousila, který byl ale mnohem chladnější. Nevyšlo jí to s Högerem ani s Brousilem, takže opět upadla do depresí.

K tomu přibyly sesterské problémy, když jejich vztah narušil milostný poměr Baarové s Goebbelsem, který Zorka neakceptovala. Nenáviděla nacisty, a dokonce se prý angažovala v odboji. To jí ale po válce nepomohlo. Označení „sestra nacistické děvky“ se s ní táhlo až do konce života a nikdo z kolegů se jí nezastal.

Přebrala chlapa Mandlové, ale štěstí jí nepřinesl! Kvůli němu trpěla až do smrti

Nešťastný život ukončila sebevraždou

Už v roce 1941 si napsala do deníku: „Strašně se cítím osamocená. Potácím se mezi životem a smrtí. Často vidím před zrcadlem revolver.“ Spoustu nocí po dlouhé roky proplakala, její zranitelnost ale nikdo nechápal. Až moc si brala věci k srdci a její deprese se neustále zhoršovaly. Později uvedla její herecká kolegyně Eva Gerová, že Zorka trpěla leukémií a že v divadle často kolabovala. Kdo ví, co bylo příčinou jejích depresivních stavů, každopádně příslovečnou poslední kapku tomu dodal konec války.

Sestru Lídu zavřeli na Pankráci do vězení, matka zemřela při výslechu na infarkt, otci amputovali nohu kvůli sepsi a Zorce, která tehdy hrála ve vinohradském divadle, byl zakázán vstup do divadla se slovy: „Dovnitř nesmíte, sestra Lídy Baarové mezi české herce nepatří!“ Tuhle větu prý vyslovil Václav Vydra starší a osud Zorky byl zpečetěn.

Proč by měla ještě žít, když už ani hrát nemůže? V unikátním dokumentu z roku 1989 o Lídě Baarové Lída líčí poslední chvíle sestry Zorky. Řekla otci, že se jde vykoupat, a pak skočila z balkonu jejich vily na Hanspaulce. „Umírala dvacet minut na schodech,“ vzpomínala Baarová v dokumentu. Bylo jí necelých pětadvacet let. Lída později v knize Života sladké hořkosti z roku 1991 napsala: „Byla lepší než já.“

Podívejte se na naše VIDEO, jak vypadala prvorepubliková móda: