9°C
Jaké otázky vás dokážou nadzvednout?
Otázky typu – jak se vám Babeta hraje, je vám její postava sympatická, co s ní máte společného, ztotožňujete se s ní v soukromém životě, kamarádila byste s ní... Jsou úplně mimo mísu. Proč bych měla? Tohle je důležité u neherců. Dokonale to uměl Miloš Forman, který chtěl určitý typ, a tak ten typ našel a pak ho nechal hrát sebe sama. Ale herectví jako takové je profese. Musíte se spoustu věcí naučit, má určité zákonitosti, techniky, které si musíte osvojit. No a jako u všeho jiného, i u kumštu jsou herci hodně špatní, podprůměrní, průměrní, nadprůměrní a skvělí. Zajímavé je, že ti, kteří dostali od Boha něco navíc, výjimečný talent, mají v sobě různé vnitřní běsy. Právě ty ale asi dávají jejich herectví tu nadstavbu.
Do jaké kategorie se řadíte vy?
Těžko můžu hodnotit sama sebe. Nejsem taková ta herečka, že by se ze mě lidi káceli, ale… Myslím si, že jsem lepší průměr. Doufám, doufám tedy! Ono je totiž dost zavádějící to, že co se televize týče, vždycky jsem dostávala role takových těch energických, rázných, sebevědomých, emancipovaných, občas lehce potrhlých dívek a žen. A jestli tak na lidi působím, evidentně to hraji dobře, protože já taková doopravdy ani trochu nejsem! Moje vysněné role byly vždycky spíše zadumané holky nebo naivky.
Dostala jste někdy takovou roli?
Hraji ve skvělém představení Petra Strnada Jak uvařit žábu pětačtyřicetiletou ženu, které se prostě nepovedl život. Celé představení se odehrává u Božího soudu, kde se rozhoduje, zda hrdinka půjde do nebe, nebo do pekla. Rekapituluje svůj život a je to vlastně tragikomické. Hlavně mě to hrozně baví a je vidět, že jsou diváci překvapení tím, že mne vidí v jiné poloze než v televizi. Teď se strašně těším ještě na jeden projekt, kde poprvé v životě budu vystupovat i se svým mužem (jazzovým trumpetistou Miroslavem Barabášem – pozn. red.).
O co jde?
Dostala jsem nabídku od pana Jiřího Suchého – v květnu budu mít v jeho divadle Semafor recitál. Je to v rámci cyklu Dveře dokořán pro…, v němž vystupují různí interpreti. Jako dítě jsem v Semaforu hrála a vloni v říjnu jsem tam při jedné příležitosti zazpívala dvě písničky. Teď budu zpívat ty, které mne nějak ovlivnily. Začnu písničkami Osvobozeného divadla a budu pokračovat méně známými semaforskými songy. Nejvíc se těším na to, že si – doufám – snad zazpívám s panem Suchým písničku ze hry Sladký život blázna Vincka, kterou tehdy zpívala Lucka Krecarová, dnes Anna K. Představení bude 18. května.
Co myslíte, jaká bude vaše první spolupráce s manželem?
A víte, že zatím nevím? Jsem zvědavá, jak dopadnou naše duety. Zazpíváme si spolu totiž Levandulovou, jako vzpomínku na našeho kamaráda Petra Hapku, a Sladké hlouposti z repertoáru Milana Chladila a Yvety Simonové. Doufám, že naše společné zpívání nijak nenaruší náš dosud víceméně harmonický vztah. Jen pro zajímavost: jsme spolu 23 let a jsem do svého muže stále zamilovaná. Jde to.
Celý rozhovor s Bárou Štěpánovou najdete v novém čísle tištěného Blesku pro ženy:
