Klady a zápory mateřství: Co závidí bezdětné matkám a naopak?

Ať už patříte mezi ty, které netrpělivě čekají na vysněného potomka, nebo jste máma čtyř raubířů, ze kterých vám jde hlava kolem, každá z vás má to „svoje“.

Bezdětná si může bezstarostně vyspávat, do kdy se jí zlíbí, z večírků nemusí být doma do jedenácti, když ji bolí hlava, může se jít lehnout a spát, do kdy bude chtít, a místo míčů, panenek nebo plínek může v klidu investovat do super řasenky, drahého kabátu, nebo značkové běžecké výbavy.

Říkáte si: A tohle je jako štěstí? Stačí to k životu? Je materialismus, to co nás skutečně naplní? Asi ne, říkají mnohé bezdětné z vás a souhlasit bude ještě víc matek. Mateřství je přece něco, co by měla zažít každá žena. Šok ze dvou čárek na těhotenském testu, následná devítiměsíční euforie, zázrak všeho zázraků jménem porod, první krůčky, radosti, lásky, puberta….

Stop, řeknou pro změnu ty, které už tohle všechno mají za sebou. Zas až tak si to neidealizujte, vy bezdětné. Je to jeden velký stres a strach, aby se vašemu dítěti něco nestalo, aby bylo zdravé, aby nemělo problémy ve škole, aby…

Čert aby se v nás vyznal, milé dámy.

Protože tento článek píše ta z první skupiny (bezdětná), poprosila svou kolegyni, trojnásobnou mámu, která je navíc machechou (v jejím případě „maceškou“) dalších tří puberťáků. Co jedna druhé závidíme?

Daly jsme dohromady:

Co závidí bezdětné těm s dětmi:
(postřeh autorky článku a redaktorky Blesku pro ženy, Dity)

• děti
• že už jejich život nebude nikdy prázdný
• možnost vidět je růst a to od jejich prvního nádechu v porodnici
• bezpodmínečnou lásku
• první jedničky nebo první zamilování, které s nimi můžou sdílet
• zábavu, starosti, naději, beznaděj, péči, překvapení - v takové míře, jak je přinesou právě jen děti

Co závidí matky těm bezdětným:
(postřeh redaktorky Blesku pro ženy, Majky)

• že můžou spát, jak dlouho chtějí
• nebojí se, že se jejich nejmilovanějším něco stane, najdou si špatného partnera /partnerku, ujedou na drogách...
• vaří jen, co chtějí a kdy chtějí, protože na ně doma nečekají tři hladové krky
• nemusí chodit na třídní schůzky, a znovu si připadat jako žákyně páté třídy, kterou učitelka peskuje (tentokrát ne za vlastní úkol, ale za prospěch dcery nebo syna)
• nemusí přemýšlet, jak správně vyvážit lásku, toleranci, pochopení, mantinely, pravidla..., aby neudělaly ve výchově chybu
• ... a protože chyby nadělají i ty nejšikovnější, nemusí se pak trápit, že díky přehnané péči, nebo naopak přílišné tvrdosti, způsobily svým miláčkům trauma, se kterým musí bojovat

"Ale upřímně...neměnila bych ani za ni," volá na mě Majka a já jí totálně věřím. To já bych měnila. Těším se, až se přiřadím  do klubu matek a budu s nimi řešit a sdílet to,co můžou sdílet právě jen mámy…