Deník líné matky: Třicítka a inkontinence

Rozhodnutí skoncovat se zlou chemií v podobě hormonální antikoncepce bylo provázeno daní, v podobě docela bolestivého prvního dne "mých dnů". Není nad to si každý měsíc zavzpomínat na porodní kontrakce. Juch!

První povlíkání

Když jsem se tedy včera vrátila z práce a cestou ve školce vyzvedla Juniora (3), zaplula jsem rovnou do postele a dítě (nevýchovně) zabavila tabletem. Pálení naštvaných ptáků do záludných prasat ho uchvátilo natolik, že zapomněl na volání přírody (holt není Krakonoš) a po drahně dlouhé době se počural přímo do postele.

Na chvilku jsem zapřemýšlela, jestli budu raději trpět při svlíkání a sprchování dítěte, nebo při likvidací škod, s výrazem střelené laně jsem po muži hodila prostěradlo, Juniora v koupelně zbavila kontaminovaných věcí a rovnou i osprchovala.

Důležitá vsuvka

Loni přesně touhle dobou začal Junior přelézat ohrádku dětské postýlky a padal z ní přímo na hlavu, rozhodli jsme se, že je čas pořídit mu normální postel a to nejlépe ihned. Riskovat, že by uprostřed noci padl hlavou na podlahu a řevem mě probudil ze sladkého snění, se mi opravdu nechtělo.

Muž se chlubil teplotami a sípavým kašlem, takže jsem do jistého obchodu se švédským nábytkem a koňskými masovými koulemi vyrazila já. V sedm večer. Bez auta. Díky bohu, že je jenom 5 minut chůze od našeho domu, protože postýlku jsem nesla na dvakrát. Jenou rám, podruhé rošty a matraci. Vše pro dítě!

Junior byl z postýlky tak nadšený, že z ní během noci 4x přelezl do naší manželské postele o šířce 140 cm. Muž to kolem páté ráno a při pátém útoku nevydržel, oznámil že se potřebuje vyspat a do Juniorovy postele se přesunul sám. Od té doby v ní spí a okupant se drze roztahuje na dobytém území. Už celý rok!

Jsem normální?

Zbytek včerejška proběhl poměrně v pohodě a po uspání Juniora a práci do půlnoci (protože v redakci nemáte nikdy hotovo, že) jsem se dopotácela do postele. Vzbudila jsem se ve čtyři. V mokru.

Pode mnou se na matraci rozprostíralo kolo o průměru půl metru a kalhotky, ve kterých spím, bych mohla ždímat. To už je to se mnou vážně tak špatný, že jsem se na prahu třicítky začala pomočovat do postele a co hůř, ani o tom nevím?! Zjišťuju, že kalhotky jsou mokré pouze v sedací části a jinak kompletně suché. Divný.

Druhé povlíkání

Sahám na Juniora, jestli tu spoušť nemá na svědomí od a během toho si všímám, že komplet mokrá je i jeho peřina. Junior je však suchý jako písky Sahary. Jak se tu to mokro sakra vzalo? Když už začínám rozvíjet teorie, že nás v noci pomočil jeden z našich dvou kocourů a očichávám matraci, abych tuto možnost následně zavrhla, všímám si, že v čele postele chybí Juniorova lahvička na pití. Nacházím ji zamotanou do peřiny a prázdnou. Samozřejmě.

Přenáším Juniora k muži a během 8 hodin podruhé převlíkáme postel. Ráno zaspím. Do práce jdu pozdě. V den porady. To zas bude den!