7°C
Naléhala jsem na rodiče už dlouho, ale teprve v mých deseti letech podlehli prosbám a koupili mi k narozeninám psa. Byla to fenka retrívra s krásnou zlatou srstí a já jí dala jméno Emma. Nejvíce času jsme spolu trávily na dlouhých procházkách po okolí.
S rodiči i s Emmou jsem často jezdila k babičce na venkov. Hned za domem tam na nás čekal les a nedaleko rybník, kde v létě tatínek chytal ryby.
Ten den, kdy se odehrál můj příběh, jsem se vydala právě k vodě. Chtěla jsem fenku vyvenčit a podívat se, zda už kapři, které jsem chodila krmit, přibrali.
Když jsem vyšla z lesa na úzkou cestu, vyskočil přede mnou z křoví nějaký muž s nožem v ruce. Emma začala hned štěkat, on se ale nezalekl a blížil se pomalu ke mně... Stála jsem jako socha, nemohla jsem vydat ani hlásku. Náš pejsek se v tu chvíli projevil jako statečný ochranář a vrhl se na něj.
Zakousl se mu do nohy a útočník ho začal bodat. Emma se ale nepustila a chránila mě, i když jí šlo o život. Chvíli spolu zápasili. Já mezitím popadla dech a začala křičet o pomoc.
Muže to asi vylekalo, takže utekl. Zavolala jsem z mobilu na policii a babičce, která odvezla mou psí zachránkyni k veterináři. Byla hodně poraněná a dlouho jsme nevěděli, zda vůbec přežije. Asi po měsíci nám zavolali , že si můžeme našeho pejska konečně odvézt domů. Nebýt Emmy, tak už tady asi nejsem, vděčím jí možná za život. Děkuji za toto psí přátelství.
Čtenářka Andrea
